JAK JSME HLEDALI VENDULKU

Vendulka, celým jménem Qendolinka Valentinka je moje dvou a půl měsíční miminko. Ač skoro všichni její sourozenci se již vypravili do světa, ona je stále doma. Pravda, je tady s ní ještě Qítko a Quido, ale u těch stoprocentně vím, že do světa půjdou. Čekají pouze na to, až se vrátí jejich noví páníčci z dovolené. U Vendulky začínám mít ohledně jejího odchodu jisté neblahé tušení. Nahrává tomu i skutečnost, že oproti jejím bratrům se na ní zatím nebyl nikdo podívat. No, počkáme. Čas ukáže.
Dnes, stejně jako včera, jako předevčírem a každý jiný pracovní den jsme přijeli s paničkou z práce, byli jsme vypuštěni z auta, oznámili všem sousedům, že jsme doma, následoval „sprďan“ a náš „rozprch“ po zahradě. Panička nás ještě jednou všechny seřvala, teď už pouze preventivně, šla se převléknout do zahradního a šli jsme krmit králíky. Při té příležitosti opět některé z nás seřvala, zvlášť důrazně ty, kteří se snažili si některé ušáky půjčit na hraní. Velký Pupák si takto „půjčil“ už dva. Jenže na rozdíl od nás si může vybírat v době, kdy je panička v práci. A vybírá si stylově, oba byli s rodokmenem.
Po nakrmení králíků se šla věnovat činnosti, kterou ona sice z hloubi duše nesnáší, ale moje štěňátka jsou z ní nadšena. A tou je pletí. Tentokrát přišla na řadu okrasná část zahrady.
Což je pro nás ta lepší část. Když „pomáháme“ s pletím zeleninových záhonků a panička potřetí chytá štěně s trsem bylinek v hubě, jsme okamžitě vyhnáni. Pro méně chápavé jedince je to vždy umocněno proudem vody z hadice. Okrasná část zahrady zahrnuje pouze keře, stromky a sem tam nějakou kytičku. A spoustu mulčovací kůry. Už jste někdy zkoušeli hrabat díry v kůře? Je to báječná zábava a jde to neskutečně snadno. Ale pro jistotu doporučuji schovat se za nějaký větší strom či keř. Čistě z bezpečnostních důvodů.
Takže trhat plevel v této části zahrady mají štěňata dovoleno. On ovšem není plevel jako plevel. Vhledem k lásce k této práci, která z paničky září na všechny strany, se u nás chodí plít, když už opravdu není zbytí. To znamená ve chvíli, kdy jsou z okrasných záhonků bodláková a kopřivová pole. A naše „úroda“ skutečně není podměrečná. Málokterý bodlák či kopřiva mají pod metr a našly se i pampelišky s půl metrovým průměrem. Panička to vezme pěkně z kraje (jinak stejně nemůže, neb se tam přes hradbu plevele nedostane), vytrhává jednu „plevelu“ za druhou a hází je vedle záhonků na hromadu. Když je hromada velká tak, že spadne, založí druhou (ke konci jim míváme docela dost). A to je ta pravá chvíle, kdy nastupují štěňátka. Chytají házené plevele, honí se s nimi po zahradě, lezou na hromady a s oblibou je rozhrabávají. Občas některé zanaříká, když chytne omylem kopřivu, ale to jim málokdy zabrání v další tvořivé činnosti. Další zábavnou záležitostí je strkání čumáků do děr po kořenech. A že jsou některé opravdu veliké. Začnou se tlamičkama přetlačovat o čerstvě objevenou díru a hrozivě na sebe vrčet. Vyhrává ten, komu se prvnímu podaří nacpat čumák do díry až po obočí a zachrochtat.
Dnešní pletí se neslo ve stejném duchu, jen s malým rozdílem. Jindy vydrží panička u pletí maximálně hodinu, teď jela už třetí a nevypadala, že se chystá skončit. To bylo moc i na štěňata, která postupně odpadávala a trousila se po jednom domů do pelíšku. První to vzdal Quido, následoval Qítko a nejdéle vydržela Vendulka. Zanedlouho zmizela i ona a panička dál vesele kupila hromady. Když konečně skončila, připomněli jsme se jí s večeří. Jak zacinkaly misky (máme nerezové), všichni jsme nechali „zahradní činnosti“ a řítili se do baráku. Patřičně hlasitě jsme dávali najevo, že máme hlad. Tím se nám podařilo vzbudit štěňata, která se začala motat mezi námi. Panička naplnila všechny misky, my jsme se každý postavil na své místo (to musíme, kdo nestojí správně, nedostane nic) a dostali jsme večeři. Všichni jsme se pustili do jídla a najednou panička povídá:
"Zbyla mi jedna miska, někdo tady chybí“.
Začala nás kompletovat (vždy to dělá podle věku, aby na nikoho nezapomněla):
"Gudy, Twinky, Dalamánek, Debrecínka, Frgy, Puclík, Myška, Indy, Nikolka a štěňata – Quido, Qítko a Ven…, kde je Vendulka?“
"Vendulka tu není!!!“
Začala ji volat, nic. Chrastila s pytlem plným granulí, zase nic. Oběhla celou zahradu, pořád nic. Usoudila, že Vendulka usnula asi někde venku a neslyší. Schovala jí večeři na později, pustila si televizi a dala se do úklidu. Nicméně úplně klidná určitě nebyla. Každou chvíli vyšla na verandu a zkoušela Vendulku volat. Nic. Úplně jsem na ní viděla, jak jí to v té hlavě šrotuje:
"Nemohla vyběhnout brankou, když jsem vynášela odpadky?“
"Nemohla, a i kdyby, určitě by zůstala u vrátek.“
"Není někde díra v plotě, o které ještě nevím?“
"Není, kdyby byla, už by o ní dávno věděla Nikolka a vzala by „roha“.“
"Tak kde, sakra, ta Vendulajda je?“
Chytrého samozřejmě nevymyslela vůbec nic, ještě jednou přejela pohledem zahradu, Vendulka nikde, jen ty hromady plevele trčely uprostřed. Začalo se stmívat a panička rozhodla, že jdeme odnést plevel na kompost. Jestli se Vendulka neobjeví, než skončíme, obrátíme zahradu vzhůru nohama. Tak panička rozhodla. Vzala vidle a vyrazili jsme. Panička nabodla půlku první hromady, odnesla ji na kompost, vrátila se pro druhou půlku a takto to pokračovalo až ke čtvrté hromadě. Ta byla menší než ostatní a že prý ji odnese najednou. Hromádka byla mírně nakřivo, panička si tedy zabodla vidle vedle do země a že ji srovná. Oblékla si kožené rukavice, strčila ruce pod hromadu a ztuhla. Potom zbledla, zezelenala a začala házet plevel na všechny strany. A divte se, Vendulka byla na světě. Spala jak nemluvňátko, holčička moje malinkatá, uprostřed hromady. Byla vyhřátá a teploučká, jak ji panička “přikryla“ tou peřinou z kopřiv, bodláků a pampelišek.
Za infantilního paniččina brebtání byla odnesena domů, dostala svoji porcičku večeře a vsadila bych se nevím o co, že k tomu dostala i nějakou prémii. Prošla mi okolo nosu vůně šunčičky. A zatímco se Vendulka navečeřela a pak šla spokojeně pokračovat ve spaní, panička se až do půlnoci nervovala představou, jak mohla Vendulka skončit přišpendlená na vidlích.

S láskou vaše jezevčice Twinky

Vendulka u maminky v bříšku


Vendulka jako miminko (to ještě byla hodná)