Twinky vypráví 05 ...

JAK JSEM MÁLEM UTOPILA PÁNÍČKA

S tím utopením páníčka, to ale byla legrace. Jednou v létě r. 2000 jsem byla s celou mojí lidskou a psí smečkou u rybníka. Bylo tam hodně lidí, psů, kachen a pár labutí. Měli jsme s sebou PET láhev, kterou ostatní psi aportovali z vody. Chtěla jsem to taky zkusit, ale ta voda vypadala mokře a hluboce. Nakonec jsem se přemohla a hupsla za tou lahví také. Bylo to báječné. Když jsem jí asi třikrát přinesla, usoudila jsem, že už to umím a můžu ve svých dovednostech postoupit "o třídu" výš.

Plavalo to uprostřed rybníka, bylo to malé, mělo to peří, divné zvuky to vydávalo a nádherně to vonělo. Říkali tomu kachny a házeli jim rohlík. Ale ony místo aportování ty rohlíky požíraly a nepřinesly ani jeden. Taková drzost. Skočila jsem do vody a šla - tedy spíš plavala - si to s nimi vyřídit. Záhy jsem došla k poznání, že to jsou "sralbotkové". Když jsem je skoro měla, daly se na ústup. Plavaly metr přede mnou a smály se mi. Tak jsem je začala pronásledovat. Na břehu něco křičeli, ale byla jsem daleko a nebylo rozumět (jenom mezi námi psy: ne, že bych neslyšela, jenom jsem slyšet nechtěla, vyzkoušejte to někdy, je to velice užitečné). Kroužili jsme asi deset minut, když se ze břehu ozvalo žblunknutí a za dalších pět minut za mnou cákání. Tak se otočím a on to páníček. Začal křičet něco o zastavení, ale proč, to jsem raději nechtěla chápat. Vždyť mi to šlo tak skvěle a ty kachny mě dost rozčilovaly. Vždycky, když jsem je skoro měla, trochu nad hladinou popolétly. Celou dobu jsem na ně štěkala, že nehrají fér, ale nebraly mě vážně. Na břehu celá moje smečka divoce gestikulovala a křičela na pána, ať vydrží, že se brzy unavím. To mě ještě hodně málo znali. Mezitím se ti cizí lidé na břehu seběhli a začali se dohadovat, zda se dřív utopím já nebo páníček dostane infarkt.

Občas jsem se na páníčka ohlídla a nevypadal moc dobře. Chvíli červený, pak bílý, modrý, občas se trošku potopil a hrozně funěl. Kam se na mě hrabe. Myslela jsem, že mi přišel pomoct lovit, ale on se po mně natáhl a chtěl mě snad chytit. Naštěstí jsem stihla uhnout. Podruhé jsem, bohužel, "zaspala" a on mě chytl za ocas. A co bylo horší, táhl mě na druhou stranu, od kachen pryč. Jeho drzost a vzdalující kachny mě opravdu rozčílily. Všemožně jsem se snažila vyškubnout, jenže on byl silnější. Hodil mě před sebe a než jsem se otočila a obeplula ho, chytil mě a zase mě hodil před sebe. Takhle ostudně mě "doházel" až na břeh, kde mě hned přivázali na vodítko. Jak ponižující před těmi opeřenci. Aspoň, že ti cizí lidé mě obdivovali, když už ne má vlastní smečka. Ještě chvíli jsem zkoušela vřeštět a štěkat, ale moje smečka mě nechtěla chápat a za kachnami, nevím proč, mě už nepustili. Páníček ještě chvíli ležel ve vodě u břehu, pak se vyplazil na souš, hrozně nadával, lapal po dechu a pomalu se mu vracela barva.

A před nedávnem (4.4.01) kvůli mně dokonce museli volat hasiče a sanitku. To už stojí za to, nemyslíte? Ale to vám povím někde dále.

Tw_hrda

 

Adresa

Svárov u Unhoště, asi 10 km od Prahy směrem na západ,
hned vedle potoka (pozor, v létě často vysychá)

Facebook

Samozřejmě nás najdete i na facebooku.

Facebook Valentinka kennel facebook

Volejte na mobil:

+420 603815473

Jste zde: Home Počteníčko Twinky vypráví 05 ...