Twinky vypráví 03 ...

JAK KVŮLI MNĚ VOLALI HASIČE

A protože skoro celý duben výstavy nejsou, začala jsem se nudit a opět vymýšlet, jak si zpestřit život. Přišla jsem na skvělou zábavu, které žádný správný jezevčík neodolá - honění koček. Jednou jsem doprovázela paničku na kole, a přes silnici kočka. Vběhla do zahrady a to já nemůžu nechat bez povšimnutí. Auta neauta, vlítla jsem za ní a honily jsme se po zahradě. Utekla mi na strom, tak jsem na ní aspoň štěkala. Panička mě volala, ale copak můžu jít, když mám kočku na stromě? Asi 15 minut se zbytečně rozčilovala a křičela a pak přelezla plot. Kdyby ještě chvíli počkala, já bych tak do hodinky přišla. Jak já dostala, ale za tu kočku to stálo. Jely jsme dál a považte, jaký já mám štěstí, za dva bloky znovu kočky a dokonce tři. Škoda, že za plotem stál ten pán s vidlemi, mohla být zase legrace, ale aspoň mi ušetřil výprask.

Ale největší malér se mi povedl minulý týden (4.4.01). Šla jsem s paničkou č.2 (máma mojí paničky) z práce a když jsme nastupovaly do auta, zahlídla jsem zase kočku. Nebudu to natahovat, po chvilce honění po továrním areálu, kde paničky pracují, mi ta kočka utekla úplně na druhý konec toho areálu - až úplně do rohu. Rostou tam samé šípkové keře a je tam hodně bláta. A v tom rohu ta kočka objevila kanalizační rouru, do které se mi schovala. Na mě si ale hned tak nějaká kočka nepřijde a už vůbec si nemůže myslet, že se mě tak hloupě zbaví. Roura byla sice hodně úzká, ale podařilo se mi tam vpasovat. Měla asi pět metrů na délku a vedla pod silnicí ven z areálu. Na druhé straně silnice ústila do kanálu, který z té silnice odváděl dešťovou vodu. Kdyby ta kočka doběhla až na konec, to bych si to s ní rychle vyřídila, jenže ona zůstala uprostřed té malé roury a začala mi nadávat a sekat po mně drápky. To tedy neměla dělat. Buď já nebo kočka, tak znělo mé pevné a nezvratné rozhodnutí. Ještě jsem za sebe do kanálu nalákala svou smečkovou kamarádku Grejsy. Ta v té době měla 3-týdenní štěňata, která s námi každé ráno jezdila do práce a večer zase domů. Grejsy mě utvrdila v mém rozhodnutí, že tu drzou kočku musím dostat za každou cenu. Další 3 psí členové mé smečky utekli za mnou a fandili mi před rourou. Jediné, co mi trochu vadilo (ale opravdu jenom trošičku), byly obavy, aby má panička č.2 můj "lov" přežila ve zdraví a nezhroutila se. Ta zatím mobilem přivolala mou paničku, která se rozhodla, že mě z té krásné a voňavé roury dostane ven za každou cenu. To mě ale špatně zná!

Mezitím padla tma, jedna panička se snažila dostat nás z roury, druhá sháněla mobilem různé rady (veterináře, útulky, policii, ochránce zvířat, zvířecí záchranku...) a v mezičase běhala pro vodu, která nás měla všechny dostat ven. Cha, Cha....

Grejsy je srab, po hodině lákání a vyhrožování rouru opustila (možná se jí vrátily mateřské pudy) a klidně si odešla do auta kojit svá 2 štěňata. Po další hodině začalo trochu pršet a obě paničky konečně pochopily, že já se "ukecat" nenechám. Začaly proto organizovat "záchrannou akci". Asi se jim nechtělo u kanálu trávit celou noc. Jak jsem pochopila z jejich telefonování, podařilo se jim sehnat zvířecí záchrannou službu a hasiče. Při představě, že mě o půlnoci přijede někdo tahat z kanálu s houkajícím majákem, jsem málem pukla smíchy. Ještě štěstí, že ta roura byla tak úzká. A opravdu. Ani ne za deset minut jsem uslyšela houkání a bylo mi jasné, že moje "zábava", bohužel, směřuje ke konci. Zkusila jsem ještě pár výpadů proti kočce, která se stále nechtěla hnout, ale vykoledovala jsem si jenom další sekance do čumáčku.

Než hasiči stačili vyskočit z auta, začaly létat blesky a strhla se pěkná bouřka a,
světe div se,     
voda proudící ze silnice do kanálu tu drzou kočku vyhnala ven. Nebo jsem jí vyhnala já? Asi spíš já. Chvilku jsem ještě lítala po silnici ve snaze najít alespoň nějakou stopu po té kočce, ale "záchranářů" na mě bylo moc a brzy mě odlovili. Není mi jasné proč, ale do auta si mě panička odnášela velice opatrně a daleko "od těla". To jsem vám vlastně ještě neřekla, měla na sobě slavnostní kostým (vracela se z obchodního jednání) a celou dobu se tam v něm válela v bahně u MÉ roury. Původně byl, tuším, bílo-modrý. Možná proto jsem jí poprvé slyšela mluvit tak moc sprostě. Panička č.2 zaplatila za "výjezd" a prohlásila, že za ty peníze, které jsem jí už stála, by mohla doma mít čubu pozlacenou a to prý do toho nepočítá své opotřebované nervy. Další cesta vedla k veterináři, který mi ošetřil rozseknutý čumák, odřené klouby u nohou a poškrábané oči. A buďte si jisti, že zadarmo to ten veterinář nedělal. Jen co se za námi zabouchly dveře, snesla se na mou hlavu další sprška nadávek. Domů jsme dorazily kolem druhé v noci a já jsem během pěti minut usnula "spravedlivým" spánkem u paničky pod peřinou. No řekněte, nejsem prostě úžasná?

 

Adresa

Svárov u Unhoště, asi 10 km od Prahy směrem na západ,
hned vedle potoka (pozor, v létě často vysychá)

Facebook

Samozřejmě nás najdete i na facebooku.

Facebook Valentinka kennel facebook

Volejte na mobil:

+420 603815473

Jste zde: Home Počteníčko Twinky vypráví 03 ...