Grejsčina první štěňátka

Gr_stene_tw

Jak měla Grejska svá první štěňátka

Jsem drsnosrstá králičí fenka a říkají mi Grejsy nebo Grejsfulí. Panička si mě přivezla v červenci 1999 z Polska. Můj taťka je králičí německý šampion Eddy v. Taubenheim a mamka trpasličí polská šampionka Emma Breneka (viz. můj rodokmen). Od začátku jsem byla spíše menší, velice mazlivá a přítulná.

To mě zůstalo až do dospělosti. Nikdy jsem nic nerozkousala ani nezničila, nezlobím a myslím, že i dobře poslouchám. Obvod hrudníku mám mezi 29-30 cm, podle toho, zda je u nás zrovna babička (vždycky na ní něco vyloudím). Mojí nejoblíbenější činností je lítání po lese a spaní někomu na klíně. Na noc se přesouvám do postele pod peřinu. Po výstavách jsem začala chodit od 9-ti měsíců. Do stáří 15-ti měsíců se mi podařilo nasbírat 7 BOBů a taky mi poslali nějaké diplomy, kde stojí, že jsem Český a Slovenský junior šampion. Pak ještě Národní vítěz Slovenska, to mám z překrásné výstavy v Prešově. Teď už chodím v dospělých, zatím mám pár CACů a CACIBů.

Taky se mnou panička dělala zkoušky, myslím, že se jim říká barvářské. Ta barva, po které jsem chodila, byla super, nádherně voněla a na konci jsem vždycky našla něco zajímavého. Ale jinak to stálo za prd. Musela jsem sama čekat v lese, chodit vzorně na vodítku a poslouchat. Taky mi stříleli nad hlavou, což mně moc nevadilo, ale před tím jsem dlouho a pomalu šla paničce u nohy a považte, vůbec si nesmíte čuchnout do křoví nebo sbírat ze země fujtajblíky. Ale mám I.cenu, tak jsem to asi dělala dobře.

Teď mám zodpovědnou práci, v únoru se mi narodila dvě štěňátka - holčičky (za ženichem jsem jela až k Dortmundu), tak se o ně musím starat. Dělám to ráda, dokonce se mi to líbí víc než spaní v posteli. Krmím je, olizuji a učím, jak se správně chovat. Už začala sama běhat a protože v mojí psí smečce jsou ještě dvě tety, které mají štěňata také rády, o práci se dělíme. Já krmím a ony vychovávají a hlídají. Jenom mi je někdy nechtějí vrátit. To pak musí přijít panička a vysvětlit jim, že já jsem jejich máma a mám na ně přednostní právo. Dělá to hlavně Twinky, my jsme háraly společně, ona má falešnou březost a asi se jí to v hlavě trochu pomotalo. Ještě aby je začala kojit.

Moje holčičky rostou jak z vody a občas slyším paničku, jak s někým telefonuje a říká informace o mě a mých dětech. Vypadá to, jako kdyby je chtěla prodat! To se mi moc nezdá, i když ... Od chvíle, kdy jim narostly zoubky už to tak báječné není. Jejich jedinou starostí je jídlo a hraní. Při jídle mě kousají do bříška a při hraní mě tahají za uši a vousy a škubou mi chlupy. Když to celé shrnu, na jejich odchodu něco pozitivního určitě bude. Včera mi mé holčičky vyprávěly, jak jely autem do takového bílého domu, divně to tam smrdělo a byl tam "bílý" pán. A ten pán si chvíli povídal s paničkou, pak vytáhl něco ostrého a kovového a "nakreslil" jim čísla do oušek. Trošku je to štípalo, ale dalo se to prý vydržet. Tak jsem jim vysvětlila, že to mít musejí. Kdyby se ztratily, aby se vědělo komu patří a taky jim podle těch čísel dají průkazy původu. To se jim nezdálo, že jim to za to nestojí. Uspokojilo je až moje vysvětlení, že je to hlavně ozdoba. Jako lidé nosí náušnice, štěněcí holčičky nosí tetování. Dokonce přišly na to, že je to mnohem praktičtější než náušnice. Nemůžou to ztratit. Mám já to ale chytré děti.

Týden uběhl jako voda a situace je stále stejná. Moje štěňátka řádí a dělají ze mě oškubanou slepici. Znova navštívila pana doktora. Tentokrát je píchl jenom jednou a do boku. Dal jim žlutou knížečku, říká se tomu očkovací průkaz.Když jsem jim sdělila, že tahle "včelička" je čeká každý rok, málem vypadly z pelíšku. Taky u nás v týdnu byla cizí paní. Byla moc příjemná a celou dobu se s námi mazlila. Nejvíc s Cácorkou. Už jsem se těšila, jak se mi uleví, ale nakonec odjela bez ní. Začala jsem s nimi chodit ven na zahradu, to byla snad jediná chvíle, kromě spaní, kdy mi daly na chvilku pokoj. Mají tam jiné starosti, škubou kytičky, koušou klacíky a honí motýly. Cecilka našla včelku a chtěla si jí pacičkou pohladit. Říkala jsem jí, ať to nedělá. Nedala si poradit a pohladila ji. Panička jí pak musela z tlapičky vyndávat žihadlo a dávat jí na to cibuli. Ta brečela.

Včera ta hodná paní přijela znovu. Měla sebou košíček, dečku a asi vnuka. Dlouho si s paničkou povídaly, prohlížely fotky a při tom pořád koukaly na Cácorku. Ta byla zalezlá pod stolem a dělala, že v celém bytě žádná Cácorka není. Vnuk té paní ji lákal ke hraní a to Cácorka neodolala. Za chvíli vykoukla a už byla jejich. Tak jsem "přišla" o své první štěňátko. Zaplať pánbůůůůůů, bů - to není od brečení. Když se najdou hodní lidé, je radost dávat štěňátka do světa. Druhý den to samé potkalo Cecilku a já si mohu konečně odpočinou, pořádně se vyspat a věnovat se na plný úvazek své nejoblíbenější činnosti - klínování. Po mých holčičkách se mi stýská jen malinko. Ale co, když budu chtít, pořídím si jiné.

Gr_stene_tw Grejsy_Litomerice

Grejsy+Rosta

 

Adresa

Svárov u Unhoště, asi 10 km od Prahy směrem na západ,
hned vedle potoka (pozor, v létě často vysychá)

Facebook

Samozřejmě nás najdete i na facebooku.

Facebook Valentinka kennel facebook

Volejte na mobil:

+420 603815473

Jste zde: Home Počteníčko Grejsčina první štěňátka