Trošku o mé osůbce:

Ještě jednou vítejte na těchto jezevčičích stránkách. Jiné téma zde určitě nehledejte.

Jmenuji se Kateřina Benediktová. Na svět jsem poprvé pohlédla v jisté pražské porodnici počátkem roku 1975. Mé dětství prožité v zeleni, v malém činžáku v Praze Dejvicích probíhalo idylicky až do nuceného stěhování v roce 1989. S přechodem do prostředí řepského "panelákova" jsem se nikdy nesmířila. A tehdy se zrodil můj velký sen, odejít pryč z města. Ale tak, aby město zůstalo nablízku. Přece jen, společenský (hlavně večerní) a kulturní život má něco do sebe. A to se mi roce 2002 konečně podařilo. Opustila jsem zaběhnuté pohodlí paneláku a přestěhovala se na venkov nedaleko Prahy. První zima byla ještě dost krušná (zamrzlá voda, nefungující topení, zapadání sněhem a další pohromy), ale vše jsme s pejsky překonali a teď už jen vychutnáváme krásy venkovského života. Procházky po lesích, polích a lukách, hvězdy na noční obloze, blesky při letních bouřkách a jiné krásy matky přírody, které nám městská civilizace odpírá.

Školní život také nic zajímavého nepřinesl a kromě hrozby dvojky z chování za trhání "školních" třešní z 20 m vysoké "školní" střechy (nebýt 2x školní, prošlo by to bez problémů), jsem snad byla vcelku zdárné dítko. Po "odkroucení" osmi let ZŠ v Bílé ulici na Praze 6, jsem ještě s větším či menším úspěchem zvládla střední školu (SPŠ stavební, Dušní ul.). Po dvou nedokončených "vejškách" (stavební a strojní), to bych snad ani neměla říkat, jsem na učení zanevřela a věnuji se pouze tomu druhu vzdělávání, které mě baví. Absolvovala jsem 2 cykly kynologických přednášek na České zemědělské universitě a rekvalifikační kurzy Chovatel psů a Výcvikář a chovatel služebních plemen psů (i když ty nechovám).

K mým dalším koníčkům patří, dnes už nepříliš známá činnost, čtení knih, občas ráda podlehnu divadelní kultuře. Příležitostně mě chytne "tvůrčí střevo" a vyplodím nějaký článek či vyprávění. Samozřejmě výhradně z psího světa. I když poslední dobou má výkonnost podstatně upadá. Ze sportů cokoliv hratelného, hlavně tedy házenou. Kdysi, před dávnými a dávnými věky, jsem za TJ Tatran Střešovice hrála 1. ligu v dresu s číslem 13 :-)) Hudbu takřka žádnou, dříve Queen, Beatles, dnes už nejraději ticho. Pouze v případě velkého splínu či únavy, při dlouhých cestách po psích akcích pomůže jediné - Daniel Landa.

A na závěr pro přehlednost malý výčet:
Jméno: Kateřina Benediktová
Věk: každý rok jiný
Oblíbená barva: tmavě modrá
Neoblíbená barva: fialová
Oblíbené zvíře: pes (to je přepvápko:-)), delfín a jiní kytovci (a vůbec vše, co najdete živého v moři - kromě lidí)
Neoblíbené zvíře: vše co bzučí a píchá (nezabíjím - léto přetrpím)
Těžko snáším: kuřáky, telenovely, diskotéky, TV Nova, bulvár, letní horka, zimu bez sněhu, dovolenou na přecpaných plážích, ranní vstávání, nemožnost odpoledních šlofíků, tlusté maso a čevabčiči, žárlivce a závistivce
Mám ráda: dokumenty na ČT2, Báru Štěpánovou, pořádnou "sněhovou" zimu, hory, moře bez lidí, poctivou letní bouřku a všechny, kteří neberou život moc vážně

 

Adresa

Svárov u Unhoště, asi 10 km od Prahy směrem na západ,
hned vedle potoka (pozor, v létě často vysychá)

Facebook

Samozřejmě nás najdete i na facebooku.

Facebook Valentinka kennel facebook

Volejte na mobil:

+420 603815473

Jste zde: Home Počteníčko Trošku o mé osůbce: