Trocha povídání

Gudy_parez Guda_teh2

Gudy vypráví

... ŽIVOT ŠTĚŇÁTEK OD NAROZENÍ PO PŘEDÁNÍ NOVÉMU MAJITELI

Vítám zde všechny, které zajímá, jaké to je, být jezevčičí mámou. Mé oficiální jméno je Good Bye My Love Vitoraz, pro praktické použití poněkud méně vhodné a tak mi říkali Guďa a poslední 2 roky na mě volají Pižďulko. Vzhledem k mému věku se již považuji za důstojnou dámu (je mi 6 let) a podle toho se taky chovám. Čili proplouvám jezevčičím životem klidně a rozvážně, ne jako ta praštěná Twinky. Ne zase, že bych byla nějaký lenoch, taky si ráda proženu zajíce v lese nebo na poli, ale s rozmyslem. Přece se za ním nepoženu 2 kilometry, když už dávno vím, že po dvoustech metrech je ušák v čoudu. Ale co bych mohla dělat do umdlení, je nošení PET lahví z vody. Bohužel, moje panička v tomhle moc výdrže nemá. Hodí mi láhev dvacetkrát a po dvacáté první už remcá, že jí to nebaví.

Číst dál: Gudy vypráví

clanek_fany3 clanek_fany4

Fanynka, štěňátka a jiná povídání


Fanynka se narodila v mé chovatelské stanici Valentinka v srpnu roku 2002, otcem je můj první pejsek jménem Valentin, její matkou je králičí fenka Grejsy. Původně měla jít, stejně jako její sestřička Fifinka, "do světa". Dodnes pořádně nevím, jak se to vlastně přihodilo. Možná vytrvalý nátlak ze strany mé maminky, která si Fanynku velice oblíbila už jako malé štěňátko? Nebo její úžasná povaha, kterou jí Grejska s Valentinem dali do vínku? Či snad má slabost pro malou chlupatou kuličku?

Číst dál: Fanynka, štěňátka a jiná povídání

Gr_stene_tw

Grejsčina první štěňátka

Jak měla Grejska svá první štěňátka

Jsem drsnosrstá králičí fenka a říkají mi Grejsy nebo Grejsfulí. Panička si mě přivezla v červenci 1999 z Polska. Můj taťka je králičí německý šampion Eddy v. Taubenheim a mamka trpasličí polská šampionka Emma Breneka (viz. můj rodokmen). Od začátku jsem byla spíše menší, velice mazlivá a přítulná.

Číst dál: Grejsčina první štěňátka

BERTA1 BERTA2

Jak to všechno začalo


Berta při rozbalování vánočního dárku (8 měsíců), Berta ve věku 5-ti let při procházce v Dejvicích (r.1991)

Impulsem, kterým jsem se dostala k chovu jezevčíků bylo otrávení mého osmiletého dlouhosrstého jezevčíka Berty na sídlišti, kam jsme se museli přestěhovat z Dejvic. Dostala jsem ho na konci šesté třídy za vyznamenání. Rodiče ho sehnali od herce Iva Niederleho, který jeho otce dovezl ze západní Evropy, ale z nějakých "komunistických" důvodů nesměl tenkrát (r. 1986) do chovu.

Číst dál: Jak to všechno začalo

Trošku o mé osůbce:

Ještě jednou vítejte na těchto jezevčičích stránkách. Jiné téma zde určitě nehledejte.

Jmenuji se Kateřina Benediktová. Na svět jsem poprvé pohlédla v jisté pražské porodnici počátkem roku 1975. Mé dětství prožité v zeleni, v malém činžáku v Praze Dejvicích probíhalo idylicky až do nuceného stěhování v roce 1989. S přechodem do prostředí řepského "panelákova" jsem se nikdy nesmířila. A tehdy se zrodil můj velký sen, odejít pryč z města. Ale tak, aby město zůstalo nablízku. Přece jen, společenský (hlavně večerní) a kulturní život má něco do sebe. A to se mi roce 2002 konečně podařilo. Opustila jsem zaběhnuté pohodlí paneláku a přestěhovala se na venkov nedaleko Prahy. První zima byla ještě dost krušná (zamrzlá voda, nefungující topení, zapadání sněhem a další pohromy), ale vše jsme s pejsky překonali a teď už jen vychutnáváme krásy venkovského života. Procházky po lesích, polích a lukách, hvězdy na noční obloze, blesky při letních bouřkách a jiné krásy matky přírody, které nám městská civilizace odpírá.

Číst dál: Trošku o mé osůbce:

 

Adresa

Svárov u Unhoště, asi 10 km od Prahy směrem na západ,
hned vedle potoka (pozor, v létě často vysychá)

Facebook

Samozřejmě nás najdete i na facebooku.

Facebook Valentinka kennel facebook

Volejte na mobil:

+420 603815473

Jste zde: Home Počteníčko